Jsme lidé dobří? Máme srdce obří?

"Jsme lidé dobří? Máme srdce obří?" Jak to tedy s námi je? Asi bychom každý potřeboval chvilku k zamyšlení… A právě tímto zamyšlením jsme s dětmi v CMŠ Jonáš otevírali čtyřicetidenní období doby postní. Když se řekne půst, možná někoho napadne, že se v této době nemá jíst maso. Ale půst může znamenat mnohem víc. Nejde jen o volbu „něco si odepřít“, doba postní je také příležitostí pro zpomalení, ztišení se, zamyšlení, zbystření - tedy pro jakousi očistu těla i duše a přípravu na Velikonoce. 

Na začátku doby postní k nám do školky přišel P. Jaroslav Šmejkal. Během našeho pondělního setkání jsme se společně zamýšleli, zda poznáme člověka, jaký je, podle toho, jak vypadá. Jasně že ne, ale podle čeho tedy?

A aby toto téma děti lépe pochopily, nechali jsme se inspirovat časopisem Duha a jejich postním kalendářem. Každý týden postní doby jsme se zaměřili na jednu část těla a pokusili se ji prozkoumat. Zamýšleli jsme se, jak nejlépe ji používat, aby se nám, ale i s námi, dobře žilo. Jak lépe používat naše smysly, jak je zaostřit, zbystřit, abychom uměli správně vnímat. Abychom se uměli nejen dívat, ale opravdu viděli, abychom nejen slyšeli, ale uměli i naslouchat. Nikdo z nás není ostrov sám o sobě. Potřebujeme jeden druhého. A pomoc druhému úplně nejvíc prospívá nám samotným.

Oko, ústa, ucho, nohy, ruce a srdce. To je šest symbolů, které nás provázely šesti týdny postní doby. Každý týden si děti vystřihly jeden obrázek s danou částí těla a nalepily si ji do správného políčka postního kalendáře. Na druhé straně obrázku byla omalovánka s otázkou vybízející k zamyšlení.

V prvním týdnu jsme se zamýšleli nad tím, zda se dokážeme dobře dívat. Vyzkoušeli jsme si, jaké to je vnímat svět, zvuky, vůně a doteky se zavázanýma očima. Jaké to je svěřit se do rukou kamaráda, coby průvodce, když nic nevidíme. A také jsme se prostě jen tak dívali a říkali si, co krásného vidíme okolo sebe, na sobě i na lidech okolo nás. A že toho kolem nás je opravdu hodně!

            V druhém týdnu jsme si vyzkoušeli, jak mocná jsou naše ústa. Jak důležité je to, co říkají. Jak se poslouchají a co s námi dělají slova vlídná, která dokáží pochválit, povzbudit, potěšit, poprosit nebo poděkovat,  a co naopak slova, která dokáží zranit, ublížit, ponížit? Vlídné slovo nic nestojí, a přesto má tak velkou hodnotu.

            Ve třetím týdnu jsme se věnovali uchu, lépe řečeno naslouchání a dovednosti ztišit se. Učili jsme se vnímat své okolí pomocí sluchu, soustředit se, naslouchat zvukům kolem sebe, zvukům přírody, sobě navzájem, ale také poslouchat ticho. Jaké to je, když je úplné ticho. Co vnímám, když je ticho? V tichu přichází odpovědi, v tichu se rodí přelomové myšlenky, v tichu můžeme slyšet srdcem. Ticho, jak důležité je, a jak málo si ho dopřáváme.

            Čtvrtý týden jsme zkoumali naše nohy. Nohy jsou důležitou částí našeho těla. Jaké by to bylo žít bez nohou? Co všechno dokážou! Umí chodit, běhat, skákat - teď jsme tu a za chvilku zase jinde. Umí také stát, nesou nás, nebo se nám můžou někdy podlomit. Proto je dobré umět zpomalit, zastavit se a přemýšlet. Kudy jdeme a kam směřujeme?

            Pátý týden se nesl ve znamení rukou. Jak důležité jsou, když je umíme správně používat. Podat pomocnou ruku, přiložit ruku k dílu, otevřít štědrou ruku, pohladit, obejmout. Ale také umět uchopit ruku podanou, umět přijmout pomoc, pozornost, pochvalu. A co teprve, když se naše ruce spojí! To pak toho dokážeme mnohem víc!

            Šestý týden, poslední týden před Velikonocemi, se budeme věnovat srdci, a tím také zakončíme naše aktivity postní doby.

„Jak se tedy poznají lidé dobří? Mají přece srdce obří!“ Nezáleží tedy na tom, jak kdo vypadá, ale jaký je. Bez dobrého srdce bychom naše tělo neuměli používat k tomu, abychom přispěli k lepšímu světu. A jak se naše srdce může „zvětšovat“, jak ho můžeme posilovat? Možná právě tím, když naše oči opravdově vidí, naše ústa mluví laskavě, pravdivě a povzbudivě, naše uši naslouchají, naše nohy směřují správným směrem, naše ruce štědře pomáhají, a naše srdce usiluje být čisté, přijímající a milující. Pokud budeme „posilovat“ naše srdce nejen v době postní, bude se nám všem spolu krásně žít.


Zobrazení: Alba | Podle data

Jak se poznají lidé dobří?


tisk Tisknout   ↑ Nahoru