Světélková slavnost: okamžik vzpomínání a naděje
Tak jako každý rok jsme se všichni sešli před obřadní síní v Pacově, abychom společně vzpomněli na naše blízké zemřelé, ale i na ty, na které již nikdo nepamatuje. Po přivítání a úvodním slovu pí. ředitelky nám P. Šmejkal požehnal věnečky a živá světla v lucerničkách, společně jsme se pomodlili a vydali se napříč hřbitovem. První společné zastavení bylo u kříže uprostřed hřbitova, kde jsme položili dušičkové věnce, zapálili světélka a pomodlili se za zemřelé. Pokračovali jsme hřbitovem k místu odpočinku pacovských kněží, kteří zde působili. Osvětlené a našimi světélky ještě více rozzářené hroby vytvářely tajemnou dušičkovou atmosféru naplněnou nadějí. Děti cestou vyhlížely hroby, které jsou puštěné a nikdo se o ně nestará. Právě k nim se po ukončení průvodu s rodiči vracely, aby na ně vzpomněli a zapálili jim světélko.
Celá slavnost byla zakončena symbolicky vypuštěním létajícího lampionu, na který si samy děti napsaly, na koho vzpomínají a za koho prosí. S napětím jsme všichni lampion pozorovali, jak se postupně nafukuje a rozevírá. Všichni jsme si přáli, aby byl příznivý vítr a lampion se vznesl až do nebe. Než lampión vzlétl, mohl si každý na rozzářeném lampiónu přečíst, za koho děti prosily a na koho vzpomínaly. Lampion se pomalu začal vznášet, postupně se vzdaloval, světélko se v dálce pomalu zmenšovalo, až zmizelo.
Zobrazení: Alba | Podle data
Světélková slavnost
